Rod Vartenberků

Kolébkou rodu je střední Pojizeří. Nejstarší známý předek, komorník Markvart, se připomíná v roce 1159. V prvních generacích byly užívány přídomky po držených statcích – z Března a z Hruštice. Ve 13. století se rod rozdělil na jednotlivé větve a jejich příslušníci se psali po nově vybudovaných hradech – z Michalovic, z Lemberka, z Valdštejna a z Vartenberka. Vartenberkové přijali jméno po hradu, postaveném nedaleko Mimoně někdy v polovině 13. století Markvartem ze Scharfensteinu (hrad Ostrý u Benešova nad Ploučnicí) nebo jeho synem Benešem, který se začal psát z Vartenberka (1281). Benešovými syny se oddělilo několik samostatných linií – veselská, kumburská, kostecká a děčínská.

Děčín, původně knížecí a posléze královský hrad, získali v roce 1305 do dědičného držení bratři Jan a Vaněk z Vartenberka. Vartenberkové zastávali nejvyšší zemské úřady (např. nejvyšší purkrabí, nejvyšší komoří) a dědičný úřad nejvyššího číšníka Království českého. Koncem 14. století spojili děčínští Vartenberkové svůj osud s mladým Zikmundem Lucemburským, tehdy markrabětem braniborským. Jan III. z Vartenberka se účastnil tažení Zikmunda proti sultánu Bajezidovi i prohry na Kosově poli v červnu 1392. Mezi spojence Zikmunda patřil i Janův synovec Jan IV. z Vartenberka.

Jeho synové Zikmund I. z Vartenberka a Jan V. z Vartenberka na Blansku zvaný Blankštejn se účastnili mnoha konfliktů první poloviny 15. století s husity i svými sousedy v Sasku a Lužici. Vedle něho existoval další Jan z Blanska, také zvaný Blankštejn, pravděpodobně syn stavitele hradu Václava z Vartenberka, a vlastník hradů Winterstein a Karlsfried.

Zikmundovi synové Jindřich a Jan se aktivně účastnili tzv. vartenberské války vedené proti Sasku, Lužičanům a Šestiměstí. Do té se zapojil i Jan z Vartenberka na Blansku a další příslušníci rodu, zejména po popravě Jana mladšího z Ralska v Žitavě v r. 1433. Děčínští bratři vedli válku i proti Pražanům. To nakonec vedlo ke spojení pražského landfrýdu a lužického vojska a dobytí Děčína. Jindřich pravděpodobně padl při obraně děčínského hradu v roce 1445. Význam rodiny udržel Jan VI. z Vartenberka, který se stal spojencem českého krále Jiřího z Poděbrad.

Jeho syn Zikmund byl posledním vlastníkem Děčína v rodě pánů z Vartenberka. V roce 1511 prodal panství Mikulášovi Trčkovi z Lípy.

Rod vymřel v roce 1647 Janen Jiřím z Vartenberka na Novém Zámku, Kamenici, Zvířeticích Lipém, Rohozci, Turnově, Rybnově a Skalách. Jako účastníku stavovského povstání v letech 1618 – 1620, mu byl v roce 1622 konfiskován veškerý majetek.

Původním rodovým erbem všech potomků komorníka Markvarta byl štít s kráčejícím lvem. Na přelomu 13. a 14. století došlo ke změně erbu, kterým od té doby byl zlato-černě polcený štít, klenotem složená orlí křídla, zlaté a černé poseté zlatými srdíčky. V děčínské linii rodu začal být od poloviny 14. století používán specifický klenot loďky s veslující pannou. Později se štít s tímto klenotem stal specifickým a nezaměnitelným erbem seniora rodu a držitele titulu dědičného nejvyššího číšníka Království českého. Od poslední čtvrtiny 15. století je štít rodového erbu obtáčen zeleným drakem, jehož původ je v uherském Dračím řádu a v uherských zvyklostech pro tvorbu rodových erbů. Je dávána k věření domnělá tradice, že původcem znamení draka ve vartenberském erbu je Čeněk z Vartenberka (+ 1425), kdysi nejvyšší purkrabí a spojenec krále Zikmunda. S velkou pravděpodobností, je však iniciátorem tradice Zikmund Děčínský z Vartenberka (+ 1518), který jako první v rodě začal drakem obtáčet štít svého erbu.