Javascript is required to view this map.

Ostrý

Zřícenina hradu s pozůstatky několika zděných staveb nedaleko Benešova nad Ploučnicí. Hrad je situován na konci úzké skalanté ostrožny, kterou obtéká řeka Ploučnice.

Prvním bezpečným písemným dokladem o existenci hradu Ostrý je zpráva datovaná rokem 1268, kdy byl v držení Markvarta, příslušníka severočeského rodu Markvarticů. Někdy poté přešel hrad do královských rukou. Roku 1283 ho získávají páni z Michalovic, za nichž se stal centrem rozsáhlého panství. Michalovici zde však nesídlili, správu hradu a panství vykonávali jejich purkrabí. Mezi léty 1406-1409 přechází hrad do držení Berků z Dubé. Za jejich vlády se alespoň na pár let znovu stal hlavním sídlem jednoho z majitelů. Po roce 1428 se ocitá v držení Heníka z Valdštejna, po kterém následují Vartenberkové, kteří se hradu ujali mezi léty 1437-1440. Písemné prameny dokládají též skutečnost, že z hradu byly v této době podnikány loupeživé výpady do Lužice. Ačkoliv se všeobecně soudí, že hrad zanikl v polovině 40. let 15. století během odvetných tažení lužického Šestiměstí proti Vartenberkům, není tato skutečnost písemnými prameny doložena. Ať byl hrad v této době zničen či ne, neměli již páni z Vartenberka, sídlící na Děčíně, žádný zájem udržovat tento těsný i vojensky zastaralý objekt. V písemných pramenech se jméno hradu objevuje ještě v letech 1451 a 1452, přesná doba zániku ale není známa. Opuštěn byl zcela určitě někdy před rokem 1490, jako pustý se výslovně uvádí až roku 1515.

Pro stavbu hradu vybral jeho stavitel úzkou sklanatou ostrožnu, která je ze tří stran obtékána řekou Ploučnicí. Na jejím konci se nalézá nejstarší část - hradní jádro. Nevelkému prostranství, které je obklopeno pozůstatky zdí, dominují zbytky obranné válcové věže - tzv. bergfritu. Tento bergfrit zde však není původní, byl vystavěn na pozůstatcích starší stavby pravoúhlého půdorysu. Napříč přes malé nádvoří se nacházejí pozůstatky budovy přibližně čtvercového půdorysu se dvěma opěrnými pilíři a brankou, která nese stopy novodobých úprav. Snad se může jednat o torzo obytné věžovité stavby, obecně nazývané donžon. Původní přístupová cesta do hradního jádra vedla po temeni ostrožny, před vstupem byl vylámán šíjový příkop opatřený padacím mostem. Vzrůstající nároky na prostor a lepší zabezpečení hradu vedly ve 14. nebo na začátku 15. století k nutné přestavbě. Původní přístupová cesta byla přeložena z hřbetu ostrožny níže do svahu. Zde byla vybudována obvodová kamenná hradba a nová brána, ze které se dochovaly pouze dva mohutné opěrné pilíře. Původní šíjový příkop pod hradním jádrem byl zarovnán a vybaven objekty provozního charakteru. Vstup do hradního jádra byl nahrazen novou komunikací. Ta ho nejprve obcházela, aby do něj vstoupila zezadu dnes již téměř neznatelnou branou. Zároveň s touto přestavbou nebo později, došlo k dalšímu posílení obranyschopnosti hradu. K mohutnému příkopu před první branou přibyly další dva velké příkopy, které přeťaly přístupovou cestu. Tím vznikla dvě nová samostaná předhradí. Smyslem tohoto opatření bylo, v souvislosti s rozvojem dělstřelecké techniky, maximálně oddálit styk s protivníkem.

Konečná stavební fáze na Ostrém obsahovala důmyslně kombinovanou formu ochrany přístupové komunikace. Ta musela nejprve překonat tři šíjové příkopy, aby se záhy dostala pod kontrolu výše položených obranných objektů vnitřního hradu. Díky této strategii dosáhl, tento jinak nevelký hrad, úctyhodné délky 210 m.

Mezi Hynkem Berkou z Dubé na Ostrém a jeho bratrem Jindřichem, sídlícím na Vildštejně, propukl roku 1410 spor o hranice panství. K urovnání pře vyslali oba bratři své lesníky, Mikše z Ostrého a vildštejnského Petra Tetzela, aby hranice zjistili. Ti pak na faře v Růžové nechali vyhotovit dvě listiny s jejich popisem.
Po roce 1428 získal hrad Ostrý do zástavy Heník z Valdštejna a ze Skal. Jeho pozice zde však nebyla vůbec jednoduchá. Na Ostrý si totiž dělal nárok jeho mocný soused z nedalekého Děčína - Zikmund z Vartenberka. Proti Heníkovi dokonce uzavřel v březnu roku 1435 se saskými knížaty Fridrichem a Zikmundem smlouvu. Text smlouvy zněl, že pokud na Heníkovi získají Benešov nebo Ostrý, připadne tento majetek Vartenberkovi. Pokud bude dobyt Vildštejn (okr. Pirna), jenž v té době Heníkovi rovněž náležel, připadne saským knížatům. Jak celá situace vyústila není přesně známo. Faktem je, že ještě dva a půl roku po uzavření uvedené smlouvy vystupuje Heník z Valdštejna stále jako pán na Ostrém. Nicméně nejpozději v roce 1440 se hrad Ostrý nacházel ve Vartenberských rukou.

Z bouřlivého období první poloviny 40. let 15. století na česko - sasko - lužickém pomezí se dochovalo hned několik zpráv, které se dotýkají hradu Ostrý. Hradní hejtman, Jindřich z Týnce, se v roce 1440 angažoval ve věci osvobození Jana z Blanska, příslušníka rodu Varteneberků, který byl vězněn na hradě Rathen (okr. Pirna). V roce 1443 byl ve vězení města Löbau vyslechnut jistý Hans Wolf, který se přiznal, že se zúčastnil loupežné výpravy do Lužice na příkaz osterského hejtmana Kašpara Loptice z Herwigsdorfu a Hanuška, hejtmana na Šauenštejně. V účtech města Löbau se k roku 1444 rovněž nalézají doklady o tom, že byl toho roku k hradu Ostrý dvakrát vyslán jistý Gessner. Jaké zde bylo jeho poselství, už bohužel tyto prameny neuvádějí.

Ostrý
Ostrý
Ostrý

Místo

50° 43' 25.8636" N, 14° 19' 23.8692" E