Rod Wettinů

Wettinové byli saský šlechtický rod, který držel nejprve hodnost markrabskou, později kurfiřtskou a v novověkém období také královskou. Jejich panství se rozkládalo v Horním Sasku (dnešní spolkový stát Sasko), částech Durynska a Lužice. Jejich původ se odvozuje od hradu Wettin, ležícího poblíž sasko-anhaltského města Halle a svým rodokmenem se řadí mezi nejstarší říšské rody.
Prvním členem rodu, který se stal roku 1032 markrabím Lužice, byl hrabě Dietrich I. Roku 1089 Wettin Jindřich I. zvaný Starší získal od císaře jako léno markrabství Míšeň. Jindřich III. zvaný Skvělý se později, roku 1247, stává také lankrabím durynským. Za své zásluhy během husitských válek získává 6. ledna roku 1423 Fridrich I. zvaný Hádavý (původně Fridrich IV.) od Zikmunda Lucemburského vévodství Sasko-Wittenberk, se kterým byla od vydání Zlaté buly Karla IV. z roku 1356 spojena volitelská hodnost říšského kurfiřta. K ceremoniálu oblénění došlo v Budě dně 1. srpna roku 1425. Jako vévodové a kurfiřti saští se tak Wettinové zařadili mezi nejsilnější politické hráče na říšské scéně.
V rodině došlo záhy k mocenským sporům, které vedly nakonec k rozdělení rodu na Albrechtovskou a Arnoštovskou linii během tzv. Lipského dělení. Jednalo se o smlouvu platnou do roku 1918 a podepsanou bratry Albrechtem III. a Arnoštem, syny Fridricha II. zvaného Mírný, dne 11. listopadu roku 1485 v Lipsku. Arnoštovi připadlo saské kurfiřtství společně s volitelským hlasem, kdežto Albrecht obdržel Míšeňskou marku. Državy v Durynsku byly mezi bratry rozděleny a další země, např. zboží Bieberstein, spravovali sourozenci společně. Roku 1547v takzvané Wittenberské kapitulaci, která ukončila Šmalklandskou válku, byly kurfiřtský hlas, stejně jako město Wittenberk císařem Karlem V. přiřčeny Mořici Saskému a dále se tak dědily v albrechtovské linii. Atomizace statků, která byla započata Lipským dělením vedla v konečném důsledků k oslabení moci Wettinů a k na jejich úkor k vzestupu moci Braniborska, tzn. budoucího pruského státu.