Jiří z Poděbrad

Pocházel z původního moravského rodu pánů z Kunštátu, jehož poděbradská linie byla založena Jiřího pradědem Bočkem I., který se jako první psal „z Kunštátu a Poděbrad“. Jeho rodiči byli Viktorín Boček z Kunštátu a Poděbrad a Anna z Vartenberka. Jiřího první manželkou byla Kunhuta ze Šternberka. Po její smrti si roku 1450 vzal Johanu z Rožmitálu.
Jiří pokračoval v odkazu svého otce, utrakvistického předáka, a záhy se stal hejtmanem mladoboleslavského kraje ve službách umírněného husitského panstva. Po smrti Hynka Ptáčka z Pirkenštejna se stal vůdcem celého utrakvistického panského svazu, který se angažoval především proti katolické opozici, tzv. Strakonické jednotě, vedené Oldřichem z Rožmberka. Svou pozici Jiří konsolidoval obsazením Prahy roku 1448 a zničením Tábora roku 1452, kterým ze scény odstranil husitské politické i náboženské radikály. Poručník mladého českého krále Ladislava Pohrobka (uznán v roce 1453), císař Fridrich III., jej jmenoval zemským maršálkem a ve stejné době se také po volbě stavy stal správcem království. Snahy Ladislava o podporu katolické strany skončily jeho náhlým úmrtím roku 1457 a Jiří byl o rok později zvolen panskou utrakvistickou většinou – proti kandidátům, kterými byli polský král Kazimír, saský vévoda Vilém III., Fridrich Braniborský a francouzský princ Karel z Valois – českým králem. Souhlas s volbou vyslovila i katolická opozice.
Povstání katolických měst Jihlavy a Vratislavi, které vzniklo krátce po korunovaci, Jiří zlomil roku 1459 a ve stejném roce mu císař Fridrich III. udělil české země v Brně v léno. Dalším královým vnitřním protivníkem byl Jiří Bítovský z Lichtenburku, jehož odpor panovník zpacifikoval dobytím jeho hradu Cornštejna. Vážnějším problémem a mocným zahraničním nepřítelem byl papež Pius II, který roku 1462 odmítl dodržovat dříve uzavřená kompaktáta. Jiří se chtěl papežovi zalíbit pronásledováním nové české církve – Jednoty bratrské, ale tento politický tah ztroskotal. Piův následovník Pavel II. sice nejprve od plánování křížové výpravy do Čech upustil, ale jinak jeho neskrývané nepřátelství vůči Jiřímu bylo českému králi stále citelnou překážkou, především ve vztazích s katolickými sousedy a vedlejšími zeměmi Koruny české. Na doporučení svého poradce humanisty Antonia Mariniho z Grenoblu se český král rozhodl nabídnout evropským vládcům účast na Všeobecné mírové organizaci, která měla všem členům sloužit jako sněm, justiční dvůr a především jako jednotná vojenská fronta proti tureckému nebezpečí. Hlavní slovo v ní měl mít francouzský král Ludvík XI. a role papeže byla cíleně upozaděna. Projekt ovšem ztroskotal na politických třenicích mezi evropskými státy a kvůli obratné kuriální politice. Roku 1464 dokonce papež Pavel II. prohlásil Jiřího z Poděbrad za kacíře. Za vatikánské podpory byla o rok později v Čechách založena tzv. Zelenohorská jednota, vedená Zdeňkem ze Šternberka, která králi předala dekret, jež upozorňoval na nedodržování zemského práva ze strany panovníka. Mezinárodní izolaci se Jiří, po ztroskotání svého ambiciozního projektu na středověké společenství zemí, snažil vzdorovat poselstvím, které z Čech vyrazilo roku 1465 pod vedením Zdeňka Lva z Rožmitálu. V jeho řadách byli jak Němci tak Češi, jak katolíci tak utrakvisté.
Spor s papežem vyvrcholil roku 1466, kdy proti-humanisticky zaměřený Pavel II. uvrhl Jiřího do klatby a vyhlásil proti němu křížovou výpravu. Možnosti ovládnout země české Koruny se chopil uherský král Matyáš Korvín, Jiřího zeť. Jeho vojska byla zastavena ve východních Čechách a Matyáš sám upadl do zajetí. Přes svůj slib, že upustí od dalších snah ovládnout české země, se po svém propuštění nechal Matyáš v Olomouci roku 1469 zvolit českým králem. Jeho nadvládu kromě moravských katolíků uznaly také některé vedlejší země české Koruny. Jiří v reakci na uzurpaci vytáhl s vojsky do neposlušných částí království. Úspěšně pokračující tažení ukončila jeho náhlá smrt.
Kvůli mezinárodní situaci upustil Jiří od své původní snahy zajistit svým potomkům českou korunu a tu předal polské dynastii Jagellonců. Zemřel 22. března 1471 a je pohřben v chrámu sv. Víta v Praze.
Spolu s Wettiny Fridrichem II. a Vilémem III. právě český král Jiří z Poděbrad podepsal roku 1459 Chebskou smlouvu, která určila hranice mezi Čechami a Saskem a položila je do Krušných hor a na střed Labe.

Jiří z Poděbrad