Javascript is required to view this map.

Mojžíř

Nevýrazné pozůstatky hradu s relikty odkrytého zdiva se nalézají na konci ostrohu, který sbíhá do labského údolí mezi obcemi Mojžíř a Veselé.

Poznání historie tohoto hradu je zatíženo řadou problémů. Z archeologického hlediska lze dobu jeho trvání zařadit jen se značnou mírou nejistoty někdy do období od 2. poloviny 13. do prvních desetiletí 14. století. Ani jméno hradu nám není z písemných pramenů bezpečně známo. Vedle jiných pomístních názvů se v souvislosti se zdejší lokalitou velmi často uvádí jméno Wessenstein. I když by se mohlo jednat o skutečný pomístní název, korespondující s názvem přilehlé obce Veselí – (něm. Wesel), nejsou k dispozici žádné dobové záznamy, které by existenci hradu tohoto jména dokládaly. Písemné prameny však dokládají jinou skutečnost. Na přelomu 14. a 15. století se v Mojžíři nacházelo sídlo nižší šlechty. Jednalo se především o pány z Lungvic, kteří se psali přídomkem z Mojžíře, ale i o další, historicky blíže neznámé osoby rytířského stavu. Zda měli své sídlo na uvedeném hradě nebo ve vsi pod ním, nelze za současného stavu poznání rozhodnout. Na počátku 15. století se Mojžíř ocitl ve sféře zájmu děčínských Vartenberků, kteří v těchto končinách budovali panství pro nový, 2 km vzdálený hrad Blansko (založen okolo roku 1401). Tím pravděpodobně mizí důvod udržovat v Mojžíři zastaralé panské sídlo druhořadého významu.

Z mojžířského hradu se toho příliš nedochovalo. V terénu jsou patrné pozůstatky půlkruhového příkopu, který přecházel ve formě parkánu i do relativně přístupného severovýchodního svahu. Nelze zcela vyloučit, že tomuto opevnění předcházela ještě vnější obranná linie obdobného charakteru. Vlastní hrad byl jednodílný, zaujímal vrcholovou část zvýšeného konce ostrohu. V jeho čele, na vystupujícím skalním podloží nad příkopem lze hypoteticky předpokládat kamennou hradbu nebo jinou zděnou stavbu s obrannou funkcí. Obytnou stavbu lze předpokládat na nejlépe chráněném místě, snad někde v severozápadní části hradu, tedy přibližně v místech, kde je dnes dobře viditelný, výkopem odkrytý základ obvodového zdiva. Plošina v jihovýchodní části by pak mohla indikovat malé nádvoří. Největší dominantu zaniklého hradu dnes představuje skalní jehla situovaná na samém konci ostrohu, kde se mohl v minulosti nacházet objekt s pozorovací funkcí.

Obrana tohoto málo známého hradu byla založena zčásti na strmých skalnatých srázech, zčásti na příkopu a obvodové hradbě vyztužené parkánem. Vzhledem k výhodné poloze nad tokem řeky Labe lze v případě mojžířského hradu uvažovat, že jednou z jeho funkcí mohl být dohled nad labskou vodní cestou.

V průběhu 80. - 90. let 14. století sídlili na Mojžíři páni z Lungvic. Příslušníci tohoto saského šlechtického rodu se v průběhu 14. století zakupovali v severních Čechách, první zmínka o jejich působení na Ústecku spadá do roku 1330. Vazba na Sasko je u nich patrná i v době jejich vlády na Mojžíři. Roku 1381 totiž povolali ke zdejšímu kostelu jako nového faráře jistého Konráda, pocházejícího z Míšně.

Místo

50° 40' 45.9984" N, 14° 7' 0.0012" E