Javascript is required to view this map.

Blansko

Zřícenina hradu s dochovaným obvodovým opevněním, situovaná ve vrcholové partii skalnaté kupy nad údolím Neštěmického potoka.

Z archeologických poznatků vyplývá, že prostor hradu Blansko byl ve středověku osídlen již na přelomu 13. a 14. století. Co se zde v tomto období nacházelo, není bohužel známo. Hrad zde bezpečně vznikl až v 90. letech 14. století, kdy byl zbudován jako centrum nově vznikajícího panství pro jednoho z členů rodu Vartenberků sídlích na Děčíně. Tím byl Václav z Vartenberka, který se v roce 1401 píše jako pán na Blansku. Krátce poté měl být hrad údajně dvakrát úspěšně dobyt. Po roce 1407 se zde majitelé střídali v rychlém sledu, přičmež mělo dojít k opětovnému dobytí hradu. Páni z Vartenberka se Blanska zmocnili znovu v roce 1426 po bitvě u Ústí, a to na úkor posádky, kterou zde drželo míšeňské markrabství. Od poloviny 30. do poloviny 50. let 15. století byl majitelem hradu Jan z Vartenberka, řečený „Blankštein“, který vedl ustavičné války se saskými knížaty. Jak vyplývá z písemných pramenů, stal se hrad v těchto válkách významnou vojenskou základnou, odkud byly vedeny výpady do Saska. V roce 1441 měl být hrad Blansko znovu dobýván, pravděpodobně ale bez úspěchu. Od roku 1454 se situace uklidňuje a v držení hradu se opět střídají příslušníci několika šlechtických rodů.

Po polovině 16. století ztrácí hrad na významu, centrum panství se odsud přesouvá do Krásného Března. Přesto byl hrad dále obyvatelný, sloužil dokonce jako vězení. Poslední doklad o existenci hradu pochází z roku 1628.

V jihovýchodním svahu, kterým stoupá jediná přístupová cesta vzhůru k hradu, se nacházelo dnes již sotva znatelné podhradí. Jeho součástí byla i první brána. Od ní pokračovala cesta v dnešní trase k vrcholové části vlastního hradu.
Hrad má půdorys nepravidelného mnohoúhelníku, téměř po celém jeho obvodě obíhá hradba, opatřená kdysi hrázděným střeleckým ochozem. Původní přístupová cesta odbočila před místem dnešního vstupu, který vznikl až vybouráním hradby v rámci novodobých úprav, na zděnou terasu. Z ní pokračovala po vnější straně obvodové hradby po snímatelném mostě nad strmým skalnatým srázem k hlavní bráně, která se nacházela za ohybem zdi. Z obvodového opevnění vystupuje na severovýchodě věž čtvercového půdorysu, do které byla sváděna voda z vnitřní části hradu. V jihovýchodním nároží nad přístupovou cestou se nalézá dovnitř otevřená bašta polokruhového půdorysu. Nedaleko od ní se na vnější straně obvodové hradby nachází zazděná výpadní branka. Z vnitřní zástavby na Blansku se dochoval pouze valeně zaklenutý sklep. Podle starých popisů se na nejvýše položeném místě hradu nacházela tříprostorová budova, pravděpodobně palác a snad i druhá bašta. Dnes stojí na tomto místě novodobá vyhlídková terasa.

Obrana hradu byla založena na vyvýšené poloze, obvodové hradbě s hranolovou věží, jednou nebo dvěma baštami a zejména na velmi důkladném provedení ochrany přístupové cesty. Odstranění mostu v případě nebezpečí zcela znemožňovalo vedení útoku proti bráně, která byla umístěna nad hlubokým skalnatým srázem. Zároveň ji nebylo možné ani postřelovat, neboť byla před útočníky skryta v linii obvodové hradby.

Hrad Blansko byl v první polovině 15. století jedním z nejexponovanějších objektů na česko-saském pomezí. Již roku 1405, tedy krátce po jeho založení, vstoupil majitel Blanska, Václav z Vartenberka, do služeb a pod ochranu míšeňského markraběte Viléma. Tím byly mezi oběma urovnány jejich dosavadní nesváry a Václav se dokonce zavázal poskytnout Vilémovi hrad Blansko ve všech válkách vyjma války proti českému králi.

Za blíže neznámých okolností, snad na základě výše uvedené dohody, ocitla se po smrti Václava z Vartenberka na hradě Blansku míšeňská posádka v čele s hejtmanem Gotzem z Karrasu. Zhoršující se politická situace v Čechách přinutila českého krále Václava IV. posílit svůj oslabený vliv na Ústecku. Proto kolem roku 1416 přikázal Mikulášovi z Lobkovic oblehnout Blansko. Od té doby byl hrad královským majetkem.

Od roku 1424 mělo Blansko znovu Míšeňskou posádku. Jeho tehdejší držitel Albrecht Schenk z Landsbergu zastavil hrad s povolením císaře Zikmunda ve prospěch Míšeňského markrabství. Tento stav ale trval jen do roku 1426, kdy byla nedaleko Ústí nad Labem poražena protihusitská křížová výprava vedená ze Saska. Mezi poraženými bojoval i Zikmund Děčínský z Vartenberka, který den po bitvě přitáhl ke svým spojencům na hrad Blansko. Jakmile byl do hradu vpuštěn, násilím se ho zmocnil a připojil ho ke svému rostoucímu majetku.

Velmi rušné období nastává přibližně od roku 1435 a je spojeno s postavou Jana z Vartenberka, obávaného válečníka, nazývaného po svém hradním sídle jako Jan Blankštein. Od uvedeného roku se Jan účastnil, často po boku svých děčínských příbuzných příhraniční války se saským markrabstvím a lužickým šestiměstím. Do těchto konfliktů, pro které bylo typické zejména loupení, přepady, vyhrožování, plenění statků, uzavírání a téměř okamžité porušování příměří, byli zapojeni i další páni na česko-saském pomezí. Roku 1440 upadl Jan Blankštejn do saského zajetí, propuštěn byl ale hned následujícího roku za příslib dodržovat mír. Příměří ale vzápětí porušil a tak byl jeho hrad Blansko ještě roku 1441 obléhán, ovšem bez úspěchu. K trvalejšímu smíru došlo až následujícího roku, kdy Jan vstoupil za žold do saských služeb.

Další zprávy o loupežích vedených z Blanska počínají od roku 1450, oboustranné nepřátelství vypuklo plnou měrou o dva roky později. Od roku 1452 se přepadávalo z obou stran hranice, na Blansko přišly opovědné listy z mnoha míst v Německu (např. i od arcibiskupů z Magdeburku a Brém). Trvalé příměří nastalo až roku 1454 a Jan Blankštejn zastával významné státní úřady ve správě Českého království. To však jeho nepokojnou povahu nemohlo naplnit, proto odešel roku 1455 do východního Pruska, kde se ve službách řádu německých rytířů podílel na válečných akcích a zastával dokonce funkci hejtmana hradu v Královci.

Místo

50° 41' 48.0012" N, 14° 5' 53.9988" E