Javascript is required to view this map.

Česká Kamenice

Zřícenině hradu, který se nachází na vrcholu Zámeckého vrchu nad Českou Kamenicí, dominuje mohutný věžovitý palác s vestavěnou dřevěnou rozhlednou. Dochováno zůstalo rovněž několik úseků obvodové hradby.

Hrad nad Českou Kamenicí patří spíše k těm mladším hradům na našem území. Na počátku husitských válek s největší určitostí ještě nestál, dokládá to nepřímo zpráva z roku 1423, hovořící o záměru husitů obsadit horu v blízkosti města. O kamenickém hradě se nemluví ani v souvislosti s majiteli zdejšího panství: v roce 1427 sídlila na nedalekém hradě Fredevaldě Jitka z Házmburka, její manžel, Jindřich Berka z Dubé, se psal o rok později sezením na Falkenštejně. Ještě v roce 1428 prodal Jindřich Berka českokamenické panství Zikmundovi z Vartenberka. Zikmund ale nezískal panství celé, 3 km od města vzdálený hrad Fredevald se ocitl v držení Mikeše Pancíře ze Smojna. Tak mohla vyvstat potřeba vybudovat v blízkosti města, které bylo v průběhu husitských válek několikrát těžce postiženo, nový opěrný bod. Prvním, i když nepřímým dokladem o existenci hradu nad Českou Kamenicí je zpráva z roku 1430, kdy se syn majitele panství, Jan z Vartenberka, uvádí s přídomkem „z Kamenice“. Kronikářský záznam datovaný rokem 1433 hovoří o kacířích (myšleni jsou tím husité) na Kamenici, Fredevaldě a Děvíně. Z obsahu této, ani několika dalších zpráv není jasné, zda se v případě „Kamenice“ jednalo o hrad či blízké město. Jedinou výjimku představuje až údaj z roku 1442, který se zmiňuje o Lužičanech, padlých před novou pevností u Kamenice. V té době totiž probíhala na pomezí severních Čech a Lužice dlouhodobá příhraniční válka. Loupeživé nájezdy Vartenberků a jejich spojenců do Horní Lužice oplácel obranný svaz šesti lužických měst četnými odvetnými výpravami na území svých nepřátel. Tak bylo postiženo i českokamenické panství, když v letech 1440 a 1444 vypálili Lužičané město, bez újmy nezůstal ani venkov. Poté zavládl relativní klid zbraní a Českokamenický hrad začal v nastalé mírové době pomalu ztrácet na důležitosti.

Pokles významu hradu ve druhé polovině 15. století dokládá zpráva z roku 1476, kdy došlo k odprodeji dvora pod hradem. Ačkoliv byl hrad v letech 1511 a 1529 pravděpodobně ještě obyvatelný, v souvislosti s výstavbou dvou nových panských sídel přímo ve městě dochází ve třicátých letech 16. století k jeho definitivnímu opuštění.

Stavitelé využili pro výstavbu hradu členitého skalnatého hřebenu, který prochází vrcholem Zámeckého vrchu a také prostor situovaný severně pod ním. Předpokládá se, že dnešní podoba je výsledkem dvou stavebních fází. V té starší byla na nejvyšším místě vybudována kamenná věž, chráněná pásem kamenné obvodové hradby. Zároveň s tím nebo o něco později byla k západní stěně věže přiložena další kamenná stavba. V rámci druhé fáze zde došlo k zásadní stavební proměně. Západní stěna věže byla ubourána a s využitím základů sousední stavby byl vybudován čtyřpodlažní palác, jehož obvodové stěny se dochovaly dodnes. Oproti starší věži se jednalo o větší, výstavnější a pohodlnější stavbu, nesoucí kamenné články předznamenávající nástup renesanční architektury. Přístupná byla z přízemí, její součástí byl také prevét (visutý záchod), což dokládá kamenný přístavek na vnější straně jižní stěny. V rámci druhé stavební fáze byl původní hrad rozšířen o předhradí v severním svahu, ze kterého se dochovalo několik reliktů obvodové hradby. Severovýchodní nároží předhradí zpevňovala hranolová věž, která se však nedochovala. Stejný osud potkal provozní budovy a bránu, která navazovala na dodnes fungující přístupovou cestu.

Starší stavební fáze představuje typickou ukázku hradu vzniklého na základě trpkých zkušeností s rozmáhajícím se obléhacím dělostřelectvem v období husitských válek. Výstavba hradu na vrcholu strmého osamělého kopce, měla být dostatečnou zárukou proti účinnosti tehdejší dělostřelby. Tuto pasivní obranu doplňovala věž obehnaná nezbytnou obvodovou hradbou, umístěná ve výhodné poloze nad jedinou přístupovou cestou. Výsledkem druhé stavební fáze bylo zejména rozšíření areálu hradu včetně modernizace jeho obytných prostor.

Záznamy z let 1431 a 1436 o vyslání posla lužického šestiměstí do České Kamenice dokládají vzájemné diplomatické styky obou oblastí. Obsah poselství se nám však bohužel nedochoval.

V květnu 1440 se pod vedením konšelů Urbana Emericha a Mikuláše Horschila vypravilo ze Zhořelce vojsko čítající 60 jízdních a 200 pěších. V odvetě za předchozí plenění Vartenberků v Lužici vypálili město Českou Kamenici.

Zhořelecké městské účty zaznamenávají k roku 1442 nákup voskových svící, určených pro zádušní mše za muže, kteří padli v říjnu toho roku před novou pevností u Kamenice.

Ve druhé polovině května 1444 vypravilo šestiměstí proti Vartenberkům a jejich spojencům mohutné vojsko (údajně 9000 mužů), v jehož čele stál lužický fojt Tima z Koldic. Jedním z řady cílů se stalo i město Česká Kamenice, které bylo vypáleno i s kostelem. O osudu kamenického hradu se v této zprávě nehovoří.

Místo

50° 47' 53.9988" N, 14° 24' 57.9996" E