Javascript is required to view this map.

Falkenštejn

Pozůstatky hradu na vysokém skalním suku nad Jetřichovicemi. Ačkoliv se nedochovaly žádné stavební konstrukce, o původní podobě hradu dobře vypovídá řada objektů vytesaných do pískovcového podloží.

Nejstarší archeologické nálezy pocházející z Falkenštejna nasvědčují, že zde člověk pobýval již na sklonku 13. století. Není však zcela zřejmé, zda jsou dokladem založení hradu či spíše vypovídají o přechodném osídlení tohoto prostoru. Jisté pouze je, že o století později, tedy v závěru 14. století, zde hrad již stál. V letech 1395 - 1396 totiž sloužil za sídlo panského hejtmana Mikuláše Hockackera, jehož úkolem bylo spravovat zdejší majetek pánů z Michalovic. Centrem jejich panství, které se rozprostíralo od údolí řeky Ploučnice přes Českokamenicko až do skalní oblasti Českého Švýcarska, byl hrad Ostrý u Benešova nad Ploučnicí. Důvodem k založení Falkenštejna tak mohl být zájem vybudovat v odlehlé části panství nový opěrný bod, který by současně sloužil za sídlo ambiciózního hejtmana Mikuláše Hockackera. Ten se ve spojení s Falkenštejnem naposledy uvádí v roce 1401, krátce na to umírá, aniž by se hrad stal dědičným majetkem jeho rodiny. Falkenštejn totiž i nadále náležel majiteli panství, jímž se roku 1406 stal mocný rod Berků z Dubé. Berkové na hradě zprvu nesídlili, změnu přineslo až nebezpečí v podobě nepřátelských husitských oddílů. Těžko přístupný skalní hrad je v roce 1423 označen za sídlo Jana Berky z Dubé, po Janově smrti zde v letech 1426-1428 sídlil jeho bratr Jindřich. Zajímavostí je, že Jindřichova manželka Jitka se v té době psala sezením na hradě Fredevaldě u České Kamenice. Jak vyplývá z písemných pramenů, přilepšovala si hradní posádka patrně již od roku 1420 loupežemi. To se nezměnilo ani po roce 1428, kdy českokamenické panství s hradem Falkenštejnem koupil Zikmund z Vartenberka. Od roku 1430 náhle veškeré zprávy o Falkenštejně utichají a jeho místo v dobových záznamech zaujímá nedaleký hrad Šauenštejn. Proč došlo k tomuto zlomu, nedokážeme dnes jednoznačně vysvětlit, nelze ani vyloučit, že byl hrad Falkenštejn zničen nebo z jiného důvodu opuštěn a nahrazen právě Šauenštejnem. Pozdější zápisy z let 1457-1460 sice o Falkenštejně znovu hovoří, není však zcela zřejmé, zda byl hrad v té době ještě obyvatelný. Pokud ano, rozhodně již neplnil žádnou významnou úlohu a jeho definitivní opuštění následovalo krátce poté.

Prostor při patě skalního suku zaujímalo předhradí. Patrně bylo ohrazeno stěnou dřevěné konstrukce, vstup zvenčí uzavírala dřevěná vrata. Zároveň je nutné předpokládat, že jeho součástí byly i hospodářské stavby a zařízení, které nebylo možné, ani praktické, umístit v horní části hradu (např. stáj). Vlastní hrad se nacházel na vrcholu skalního suku, který je rozdělen podélnou puklinou na dva bloky. Příchozí musel vylézt nejprve po žebříku na visutou dřevěnou plošinu, umístěnou ve výšce 6 m nad úrovní předhradí. Odsud vstoupil západním ústím zmíněné skalní pukliny na dřevěné schodiště, přepažené několika brankami. V puklině se ale kromě schodiště nalézal ještě jeden velmi důležitý objekt. Přibližně v polovině výšky skalního suku se do stěny jižního bloku zahlubuje hrdlo 25 m hluboké studny či spíše cisterny. Voda se odsud tahala přímo z vrcholového plató, současně ji bylo možné transportovat východním koncem pukliny do předhradí. Obvodové opevnění vrcholového plató tvořila prostá dřevěná stěna doplněná na několika místech podsebitím. Podsebití přesahovalo okraj skalní plošiny, čímž umožňovalo aktivní obranu paty skalního suku včetně spodní části přístupové komunikace. Co se vlastní zástavby týká, nalezneme pozůstatky většiny objektů na severním bloku. Největším z nich je do skály zahloubená místnost opatřená oknem a zpřístupněná schodišťovou šíjí. Kdysi zakrýval tuto obytnou prostoru dnes již zřícený skalní strop. Další zahloubený a mimořádně zajímavý objekt nalezneme hned v těsném sousedství, s velkou pravděpodobností se jedná o pozůstatky hradní kaple. Vyvýšený a zaoblený závěr obdélné místnosti je opatřený kamenným soklem, který svou podobou odpovídá podstavci oltářní mensy. Dva menší zahloubené objekty představují snad pozůstatky cisteren určených k filtrování vody, objekt v nejzápadnějším cípu dispozice mohl být zase podle některých náznaků hradní kuchyní. Kromě toho nalezneme na skalní plošině stopy minimálně dvou dalších objektů, o jejichž existenci vypovídá několik trámových kapes a dráží.

Zatímco předhradí Falkenštejna bylo chráněno jen lehce, představoval vlastní hrad velmi bezpečné útočiště. Vedle kolmých skalních stěn spočívala jeho obrana zejména na kontrole a případném zablokování jediné přístupové cesty. Umístění hradu na vrchol skalního suku spolu s vertikálním vedením přístupové komunikace řadí Falkenštejn mezi nejlepší ukázky skalních hradů v Čechách.

Jan Berka z Dubé „sezením na Falkenštejně“ vyslal v červnu roku 1423 spolu s dalšími příslušníky tohoto rodu do Lužice dva zplnomocněnce určené k vyjednávání s tamními městy.

Jindřich Berka z Dubé, pán na Falkenštejně, uspořádal v roce 1427 výpravu na Žitavsko, při které bylo uloupeno množství krav a ovcí.

Roku 1430 byl ve službách Zikmunda z Vartenberka purkrabím hradu Falkenštejna jistý Mikeš Blekta z Útěchovic. Ten podnikal s hradní posádkou a v součinnosti dalšími nájezdníky, jakými byl např. známý Mikeš Pancíř ze Smojna, loupeživé výpravy do Lužice.

Místo

50° 51' 18" N, 14° 24' 14.0004" E